Ústavní soud zrušil přechodné ustanovení, které zpětně umožňovalo postih výlučného majetku manžela povinného v exekuci

Plénum Ústavního soudu zrušilo dne 8.4.2015 ustanovení článku LII, bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, které umožňovalo zpětně postihnout i výlučný majetek manžela povinného v exekuci v případech, kdy exekuce byla zahájena před 1.1.2013 a dosud nebyla skončena. V případech, kdy byla zahájena exekuce proti povinnému před 1.1.2013, umožňovalo zmíněné ustanovení, aby dle nové právní úpravy soudní exekutoři při vymáhání dluhu, který vznikl za doby trvání manželství postihovali také majetek, který patřil výlučně manželu povinného, tedy takový, který například nabyl před uzavřením manželství.

Okresní soud v Karviné, ve svém návrhu k Ústavnímu soudu navrhnul, aby bylo dotčeníé ustanovení zrušeno pro rozpor sústavním pořádkem, konkrétně z důvodu nepřípustného zpětného působení (tzv. pravé retroaktivity), neboť zpětně umožňuje – v exekučních řízeních zahájených před 1. 1. 2013 – postih výlučného majetku manžela povinného, je-li vymáhán závazek, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů.

V posuzovaném případě postihnul soudní exekutor majetek povinného, včetně nemovitostí, majetek patřící do společného jmění manželů i majetek patřící výlučně manželce povinného, konkrétně „obstavil“ všechny její peněžité pohledávky, i ty budoucí, které má z titulu smlouvy o penzijním připojištění. Soudní exekutor tak pro dluh manžela „zabral“ i výlučné nároky manželky z penzijního připojištění.

Ústavní soud posoudil námitku navrhovatele ohledně nepřípustné retroaktivity přechodného ustanovení  jako důvodnou. O pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) právní normy jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu.  Zákaz pravé retroaktivity právní normy vyplývá z principu demokratického právního státu, obsaženého v článku 1 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud pravou retroaktivitu obecně  (s omezenými výjimkami) považuje za protiústavní.

Dle Ústavního soudu manželka povinného v okamžiku zahájení exekučního řízení mohla důvodně očekávat, že – v souladu s tehdy ustálenou judikaturou obecných soudů – její pohledávka vůči penzijnímu fondu nemůže být předmětem exekuce. Uvedl dále, že retroaktivní změna ohledně použitelných způsobů exekuce a rozsahu exekučně postižitelného majetku manžela povinného tak ve svém důsledku může vést k vyloučení zákonné výluky ze společného jmění manželů dle ust. § 143 odst. 1 písm. a)  zák. č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku, což potenciálně zakládá zásah do ústavně zaručeného základního práva manžela povinného vlastnit a pokojně užívat majetek dle článku 11 Listiny, resp. článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jak Ústavní soud v jiné souvislosti vyslovil v nálezu ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 362/10.

Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/14 je dostupný zde.

Zdroj: www.usoud.cz